12 mušketýrů
| Úvod | Kniha návštěv | 2.7. | 3.7. | 4.7. | 5.7. | 6.7. | 7.7. | 8.7. | 9.7. | 10.7. | 11.7. | 12.7. | 13.7. | 14.7. | 15.7. | 16.7. | Oddíly |
Ráno nás vzbudila zombie apokalypsa, před kterou se celý tábor naštěstí stihl ukrýt a vše dobře dopadlo. Po medové snídani a úklidu obydlí se část mladších oddílů věnovala zdokonalování tábornických dovedností, osmička změřila síly s juniory v softballu a frisbee, kluci ze čtyřky si střihly svojanovský desetiboj. Po akčním dopoledni nám k obědu přišel vhod francouzsko-maďarsko-svojanovský segedínský guláš a zasloužený polední klid.
 
Odpoledne se mušketýrstvo poprvé setkalo s kardinálem Richellieu, který zpovzdálí sledoval, jak si královna domlouvá tajnou schůzku s lordem Buckinghamem a předává mu náhrdelník od krále. Aby mušketýři získali tajnou zprávu od kardinála pro jeho gardu, museli se utkat v několika soubojích (pantomima, azimuty, vlajkovaná, orientace po slepu) a poté rozluštili Richellieuho šifru.
 
Večer jsme zakončili zapečenými těstovinami a mini-diskotékou, kterou jsme oslavili, že se tábor blíží do své půli.
 
Pro zajímavost si pro nás Kuba ze služebního oddílu sepsal osobní digitální deník ze samotného rána. 6:00 – Začíná ranní hlídka na základně A45. Očekával jsem 3 hodiny nicnedělání a usínání, jako každý den. 7:50 – Náhle přišly vysílačkou zprávy z centrály „Neznámý pohyb severovýchodně od základny. Pohyb ani pomalejších ani rychlejších objektů se nepodobá vojenské pozemní ofenzívě. Buďte pozorní na jakýkoli pohyb.“ 7:59 – Zašustilo listí v dálce a vidím lidi, kterým ze shnilého masa vyčuhují kosti – infikovaní. 8:00 – Spustil se alarm. Začala evakuace obyvatel a v dálce bylo slyšet skřípání vchodu do bunkru. Začalo se ozývat hlášení, které se opakovalo stále dokola. „Výjimečný stav. Útok infikovaných. Odeberte se klidně a spořádaně do bunkru. Poslouchejte pokyny militárních jednotek. Toto není cvičení, opakuji, toto není cvičení“ My jsme ale dostali jiný rozkaz, zadržet infikované co nejdéle, dokud nebude dokončená evakuace. 8:05 – Když už jsme začali s příkazem stahovat od hranic, uviděl jsem davy vyděšených lidí, kteří se snažili namačkat do bunkru. To hlášení se mi začalo doslova řezat do uší. 8:09 – Začali jsme se sáčkovat k ostatním a v dáli jsme slyšeli řev infikovaných. Dveře se začaly pomalu zavírat. Ale venku jsem viděl posledního vojáka. Ten už se k nám nepřipojil. 8:10 – Dveře se zavřely. Venku stále rezonoval řev infikovaných a sténání posledního vojáka. Infikovaní se snaží proniknout do bunkru, buší na dveře, škrábou na ně a nelidsky křičí. Najednou se ozval signál obranného systému a slyšeli jsme střelbu a výbuchy. 8:11 – Dveře se začaly otevírat a bunkr prořezával sluneční svit. Do bunkru protékala krev ze zabitých infikovaných. Útok jsme přežili.